Tak padne náš svět je rest, který mě strašil v knihovničce už pěkně dlouho. Z dlouhé chvíle jsem se rozhodla po této knize přece jen sáhnout a musím říct, že mé pocity z ní jsou poněkud rozpačité.

Jak už jsem se tady na blogu párkrát zmiňovala, apokalyptických/post-apokalyptických románů moc nečtu (i přesto, že v knihovničce mám z tohoto žánru hned několik knih) a to zejména proto, že mám pocit, že je velmi těžké přijít s nějakým originálním nápadem. Záhadná nemoc a následná karanténa originalitou zrovna nesrší, ovšem podání ve formě dopisů ano.

"Všichni svým způsobem žijeme na útesech. Všichni se snažíme udržet se nahoře. Děláme chyby, ale i tak se dál snažíme."

Ze začátku mi trochu vadil nespisovaný jazyk, ale vzhledem k tomu, že se jedná o dopisy, to neberu jako mínus. Navíc jsem si po nějaké době na autorčin styl zvykla a ani si toho nevšímala. On ten styl psaní je poněkud jednoduchý, takže se kniha čte i poměrně rychle a lehce.

Na knize oceňuji i celkem sympatické postavy. Jejich vzhled nebyl moc popsán, což opět přisuzuji formě, jakou je kniha napsaná, ale aspoň si můžete hrdiny představit podle sebe. Jejich jednání mi někdy připadalo zvláštní a fakt, že všechny hlavní postavy jsou až nechutně dobročinné a nesobecké mi jejich celkový dojem kazil. Nějak se mi nechce věřit, že to bude zrovna partička puberťáků, kteří spasí celý ostrov, zatímco dospělí nečinně přihlížejí.

"Tohle psaní mi pomůže. Když jsme ještě žili v Torontu, moje výchovná poradkyně slečna Burkeová mi navrhla, abych vždycky, když mi bude mizerně a nebudu mít chuť s nikým mluvit, sedla a napsala jí dopis. To můžu ale rovnou psát tobě."

Vzhledem k tomu, že se jedná o YA, je celá kniha poměrně předvídatelná a nechybí ani láska (protože když okolo vás umírají lidé je romantika samozřejmě to hlavní, co zaměstnává vaši mysl). Děj se vyvíjí pomalu, což připisuji faktu, že se jedná o první díl trilogie a tudíž není kam spěchat. Nějak mi tam chyběla ta apokalyptická atmosféra a to bude nejspíš tím, že zde chybí pořádné popisy okolí. Uvidím, jestli po druhém dílu sáhnu nebo ne, ale přikláním se spíše k tomu ne. Příběh mě dostatečně nezaujal na to, abych chtěla vědět jak dopadne.