RECENZE: Poslední || Alexandra Oliva


Postapokalyptické romány moc nečtu, ale Poslední mě zaujalo svou anotací a nápadem a tak jsem se rozhodla po ní přece jenom sáhnout. Asi jsem měla příliš vysoká očekávání, protože tato kniha pro mě byla zklamáním.

Kniha samotná je napsána vcelku dobře, líbí se mi autorčin styl psaní, ale bohužel po přečtení tak nějak nevím, co mi kniha dala. Děj se nikam nevyvíjel, spíše se jednalo o jeho popis, než plnohodnotný román, zápletku a pointu příběhu se dozvíte už v anotaci, což pak ale znamená, že knihu ani nemusíte číst. Je to doslova a do písmene jen anotace, pouze zdlouhavě opsaná.

Celá kniha se odvíjí ve dvou rovinách - minulost, která zobrazuje reality show Ve tmě a přítomnosti, která zobrazuje... já vlastně ani nevím. V přítomnosti je pouze popsána cesta hl. hrdinky, výjimečně okořeněná nějakou menší akcičkou. Polovina knihy je doslova jen o tom, že hlavní hrdinka chodí, občas si postaví přístřešek a rozdělá oheň. Nic. Víc.

"Pokoušet se o dokonalost ve všech směrech je jistá cesta do pekel."

Autorka by určitě udělala lépe, kdyby zachovala zápletku jako tajemství. Čtete si příběh 12 soutěžících v reality show a najednou BUM - dozvíte se, že celý svět je teď sužován katastrofou, o které nemají naši hrdinové ani ponětí. Takhle to postrádalo smysl, protože jsem četla příběh, u kterého jsem věděla téměř vše (a to ještě před čtením samotné knihy).

Postavy byly zvláštní. Některé z nich jsem si oblíbila, působily na mě reálně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autorka dosadila do role hl. postavy sebe. Všechny postavy měly jeden hlavní charakteristický rys, který určoval jejich povahu. Byla tu Číšnice, která byla pěkná a sebestředná - a mimo to žádné jiné vlastnosti neměla. To samé Vymítač - pošuk, který si žije ve vlastním světě, Stopař - postava, která byla machr na přežití v divočině. A naše hl. hrdinka/autorka - usměvavé sluníčko, které jen tak něco neporazí, je silná, odvážná, vytrvalá... Tak dokonalá až mě z ní bolela hlava.

"Během dospívání mluvili mí učitelé i výchovná poradkyně o "skutečném světě", jako by šlo o nějakou jinou existenci, něco mimo školu. Nikdy jsem to nechápala. Co by měl být skutečný svět, pokud ne ten, v němž člověk žije? Copak je dětství méně skutečné než dospělost?"

Tato kniha měla obrovský potenciál, který ale bohužel autorka nedokázala využít. Kniha byla plná zbytečných pasáží a momentů, kdy se nic nedělo a samotné vyvrcholení knihy bylo zkrátka zklamání. Žádné velké boom se nekonalo, celý román tak nějak vyšuměl do prázdna. Konec byl otevřený, což mi k tomuto typu knihy nesedělo, myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka knihu řádně zakončila. Dvě hvězdičky dávám za nápad a styl psaní, ale rozhodně nemůžu knihu doporučit k přečtení. 

2/5


You May Also Like

1 komentářů

  1. Opravdu povedená recenze :) Knížku jsem četla a mám z ní podobný pocit. Měla obrovský potenciál, ale zůstal nevyužitý. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář! :-)