Sbírám knihy od Odeonu, takže když jsem v knihkupectví narazila na toto dílo za pár korun, neváhala jsem a vzala si ho domů. I přesto, že Odeon je mé nejoblíbenější nakladatelství, toto byl teda totální propadák.

Když jsem si přečetla anotaci, vůbec jsem netušila o čem kniha bude. A nevěděla jsem to ani potom, co jsem ji začala číst a dokonce ani potom, co jsem ji dočetla. Kdybych ji měla sama popsat, tak mám v hlavě velký otazník. Nevím, jestli mi něco uniklo, protože já zkrátka nemám nejmenší tušení, co jsem to vlastně četla. Tuhle recenzi píšu cca týden po dočtení a nebýt poznámek, které si při čtení dělám, vůbec bych nedokázala o knize nic říct.

Dle anotace se jedná o lingvistický hamburger - co tím chtěl básník říci, netuším. Pravděpodobně ještě nejsem dosti zralá na to, abych tento oxymorón pochopila. A vlastně si nejsem ani jistá, v které části knihy se tato "osvícená" spisovatelka vysmívá stereotypům, které nám vnucují všechny ty zlé korporace a média. Nevím, tak nějak mám pocit že chtěla autorka šokovat a předat nějakou hlubokou myšlenku pečlivě ukrytou mezi řádky, kterou však ukryla tak mocně, že ji v tomto lingvistickém mišmaši nelze najít.

"Oči jako nedbale rozsypané sušené ovoce se mu mlhavě rýsovaly kdesi hluboko v těstu tváře; tu měl rozmazanou v tuku a orámovanou několika symbolickými dlouhými vlasy, vyjadřovala velkou touhu přitulit se k polštáři a probudit se za mnoho, mnoho milionů let, tehdy, až už bude úplně po všem."

Jedno autorce upřít nedokážu a to je to, že po jazykové stránce nemám co vytknout. Nechybí barvité popisy ať už lidí nebo míst a její styl psaní je snad jediným důvodem, proč jsem knihu neodložila. Bohužel se ale často pouštěla do dlouhých nesrozumitelných souvětí, takže jsem se v textu několikrát snadno ztratila a nebo mi absolutně unikl význam věty. Možná i kvůli toho jsem nad knihou strávila více času, než bych si přála.

Je pro mě nesmírně těžké snažit se vyjádřit k ději, protože jak už jsem se v této recenzi několikrát zmínila, žádný děj jsem v knize nenašla. Kromě záměrně nesmyslných rozhovorů - možná ty měly sloužit jako onen výsměch stereotypům - a neustálého popisovaní všeho, co se popsat dalo, se v knize vyskytovaly už jen sny. Bohužel i tady tápu a říkám, že jejich funkci v knize nechápu. Není to výsměch, nesouvisím se zbytkem knihy a mám pocit, že se mi opět snaží předat nějakou myšlenku, která jde naprosto mimo mě.

Hlavním znakem příběhu je zápletka, nějaká ta pointa, něco, co vás nutí číst knihu až do konce, jen abyste zjistili její rozuzlení. Zde však žádná zápletka není a tak mi po přečtení vyvstává na mysli otázka, proč jen jsem to četla? Co mi to dalo? Zanechá tato kniha ve mně něco? A upřímně - ne. Ať už začnete číst knihu od prostředka nebo si ji rozhodnete přečíst odzadu, jediné co vám kniha může nabídnout jsou ta košatá souvětí a jinak nic.

Bohužel nemůžu jinak, než dát knize půl hvězdičky a zastrčit ji někam hluboko do své knihovničky. A pak už jen doufat, že na ni zapomenu co nejdříve.