Zahanbeně přiznávám, že jen málokdy čtu české a slovenské autory (ovšem snažím se to zlepšit!). K této konkrétní knize jsem přišla náhodou - velmi mne zaujala obálka a po přečtení anotace jsem s jistotou věděla, že tohle si zkrátka musím přečíst. A svého rozhodnutí ani s nejmenším nelituji.

Záhady a knihy založené na pravdivých událostech patří mezi mé oblíbence. A taky si moc libuji v atmosféře, která na mě z knih dýchá a přisuzuji jim při čtení velkou váhu. Tato kniha proto splňuje všechny tři body ze seznamu věcí, které mám ráda. Už od začátku se mi dostávalo ponuré atmosféry protkané nejistotou, co se vlastně bude na dalších stránkách odehrávat. Hlavní částí knihy je bezpochyby samotná výprava skupiny na Tribeč, ale události před ní - momenty, kdy hl. postava Igor objevuje záznamy dokumentující příběh pacienta z psychiatrické léčebny, hledá na internetu informace a mluví s lidmi, kteří se o toto zajímají - mě do sebe doslova pohltily, až jsem měla problém se od knihy odtrhnout.

"Je to jako dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset."

A atmosféra se ještě umocňuje při samotné výpravě na Tribeč. Nechybí důmyslné popisy ani zdánlivé drobnosti, které však ve čtenáři dokáží vyvolat husí kůži. Není to horor ve stylu vyvražďovačky nebo bubáků, kteří na vás skáčou ze všech stran, v této knize ve vás s každou stránkou roste napětí a strach a postupně přímo vnímáte zoufalství a beznaděj této nesourodé skupiny. Často jsem (stejně jako naše hlavní postavy) měla problém rozeznat realitu od bludů a po přečtení mi zůstal v hlavě velký otazník. Co z toho je vlastně pravda?

Patřím mezi lidi, kteří věří v něco víc - kteří si libují v konspiračních teoriích a v tom, že ne vše musí mít logické vysvětlení. Tady se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že člověk, který tento údajně pravdivý příběh vyprávěl Karikovi, si pár věcí přilepšil. Nějak se mi nechce věřit, že by měl tolik důkazů o podivných věcech, které se na Tribeči odehrávají, ovšem všechny tyto důkazy zničil/ztratil/nebo o ně jinak přišel. I přesto jsem však za tohoto člověka a jeho příběh vděčná, protože nebýt něj, nedostane se mi tento skvost do ruky.

"Když se ztratíš a nevíš, kde jsi, je to malá smrt - vybočení nebo vypadnutí ze známého vesmíru. Stáhnou se ti vnitřnosti, zachvátí tě panika. Trochu se to podobá tomu, když se topíš. Pod vodou je cizí svět, nemáš kyslík, který potřebuješ k životu, za každou cenu se snažíš dostat na hladinu. "

Trhlina byla mé první setkání s Karikou a troufám si říct, že určitě ne poslední. Mělo to spád, bylo to skvěle napsané a po přečtení jsem zůstala s pusou otevřenou dokořán - tak moc mě kniha překvapila. Za sebe můžu jednoznačně doporučit a nemůžu jinak, než udělit plný počet bodů.