Smrt na Nilu od Agathy Christie patří mezi mé nejoblíbenější knihy a jedním z důvodů, proč tomu tak je, je fakt že se z větší části odehrává na lodi. Vražda provedena na výletní lodi, ze které není úniku a je jasné, že vrah je někde mezi vámi, zní mým uším nesmírně zajímavě, proto jsem na toto téma hledala více knih. A tak jsem narazila na Ženu z kajuty č. 10. Ačkoliv jsem neměla od knihy žádná velká očekávání a zakázala si to srovnávat s Christie, byla jsem po přečtení poněkud zklamaná.

Nemám ráda nevěrohodné vypravěče. Toto téma bylo už v detektivkách použito tolikrát, že mi to hne žlučí jen co to vidím. Hlavní hrdinkou této knihy je Lo, která má problém s alkoholem, bere prášky na své psychické problémy (mimochodem tyto činnosti ráda kombinuje do jedné) a na novinářku nedokáže logicky uvažovat ani se pořádně vyjadřovat. A taky moc ráda používá vulgarismy, ovšem jenom pokud je zopakuje 3x po sobě. Říct nadávku pouze jednou přece nejde, že ano?

Výsledkem je pak nehorázně nesympatická hysterická postava, která místo toho, aby lodnímu personálu předložila logické argumenty, že mluví pravdu a viděla vraždu, tak se upne na řasenku, kterou zběsile mává všude kam přijde s tím, že to je "důkaz". A já stejně jako ostatní lidé na lodi pouze nevěřícně vrtím hlavou a mám za to, že to dotyčná asi přece jenom přehnala s alkoholem.

"Musela jsem odsud. Vstala jsem a ze samé únavy jsem škobrtala jako v transu. Vecpala jsem nohy do bot a paže do rukávů kabátu, který jsem si přehodila rovnou přes pyžamo. Pak jsem popadla kabelku. Když už nemůžu spát, můžu chodit. Někam půjdu. Kamkoli."

Když už se mi nelíbila hlavní postava, doufala jsem, že aspoň samotný děj se mi zalíbí. Bohužel, první polovina knihy se mi táhla a rozhodně by neuškodilo, kdyby se několik částí vyškrtlo úplně. Potom už se děj rozjede, jenže všechno na mě působí až moc nereálně. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a hltat jednu stránku za druhou, protože většinou mi v hlavě běželo jediné - "to jako vážně?"

Oceňuji, že se na konci celá záhada vyřeší a čtenáři nezůstanou nezodpovězené otázky. Bohužel i rozuzlení mi přišlo velmi nereálné a že by to ve skutečném světě zkrátka nefungovalo. V knize se našlo i pár dobrých zvratů a styl psaní mi sedl, proto dám autorce ještě jednu šanci. A jednu hvězdu.